To neuletěl někomu papoušek, to je žluna zelená

Jak vypadá

Jak už její název vypovídá, je především zelená. Na spodní části je bělavá se žlutou barvou na ocase. Končetiny má šedé. Splést si ji s papouškem je pro některé možné díky tomu, že má výraznou kombinaci červené a černé na hlavě. Duhovka očí je výrazně světlá.

Temeno je červené u obou pohlaví. Od kořene zobáku k oku a kousek za něj je černý. Stejně tak i vous, který se odsud line šikmo dolů. Samec má černo červený, samice jen černý. Pták je 30 – 36 cm velký a váží 130 – 250 g.
žluna zelená

 Zobák má silný a špičatý, který je vhodný pro rozsekávání dřeva. Má silné drápy, které používá k zachytávání na kmeni stromů a ne moc dlouhý, ale silný ocas, který má opěrnou funkci při šplhání.

Mladí mají tmavé skvrny na lících a břiše v řadách. Temeno je matně červené.
datel na trávě

Kde žije

Žluna zelená je celý rok v řídkých listnatých lesích, zahradách, parcích (i ve městech) i ovocných sadech. Všude tam, kde jsou staré a mohutné stromy. Občas ji můžeme spatřit, jak šplhá po budovách.

Je jedním z nejrozšířenějších evropských ptáků.

Potrava

Často bývá viděna na zemi, kde loví. Její podstatnou součástí potravy jsou mravenci a jejich larvy. Do mravenišť se dostává odhazováním materiálu a klováním. Protože má lepkavý jazyk, který je dvojnásobně delší než její hlava, lehce s ním vybírá mravence. Ty také rodiče přinášejí svým mláďatům.

Méně často se živí i jiným hmyzem a občas i rostlinnou potravou. V zimě hloubí v mraveništích chodby o délce až tři čtvrtě metru. Na jaře vyklováve otvory do kmenů až na lýko a olizuje prýštící mízu. Zobákem dokáže rozlousknout i žalud, ořech, nebo bukvici.

Rozmnožování

Hnízdí od dubna do července.  Tehdy můžeme od rána do večera slyšet chechtavé volání obou pohlaví. Partneři společně vytesávají hnízdící dutinu ve ztrouchnivělém kmenu. To jim trvá několik týdnů. Odštípnutými třískami žluny dutinu vystýlají. Na vejcích se střídají oba rodiče 18 – 19 dní. Mláďata zůstávají v hnízdě 19 – 21 dní. Oba rodiče je krmí.

Ochrana

Na Červeném seznamu ohrožených druhů patří do kategorie – druh málo dotčený. Základem jak žlunu chránit, je zachovat staré porosty a nelikvidovat odumřelé a doupné stromy.

Bohužel, dnešní lesníci pěstují stromy jako květiny na zahradních záhonech, nenechají stromy, které obsahují potravu pro ptáky, proto je důvodná obava, že ptactvo u nás vyhyne.

 

Bubnováním na znělou větev oznamuje hranice svého území. Pokud ji máte na zahradě a ona najde kovovou tyč nebo plech, radostně zabubnuje i na ně.